"...bio předpověď hlásila stupeň 1 - mírnou zátěž, což pro nás bylo velmi příznivé..." - aneb Florišovo okénko II o skvělé neděli "Béčka"
02.09.2013 10:21Vážené dámy, vážení pánové, velevážené futsalové publikum! Co ještě loni zdálo se býti snem, se letos stalo skutečností! Hustopečtí futsaloví pardálové se vrátili na místo činu, na místo, kde to tehdy před snad sto lety začalo, tam kde položili základní kameny hustopečské futsalové tradici – na hřiště na Rybnické, tentokrát pod hlavičkou Hustopeče B. A kdo se tohoto Hustopeče-revivalu, tohoto koncertu rychlosti, hbitosti, chytrosti, důrazu a zkušeností zúčastnil, kdo ho viděl na vlastní oči, musí se zákonitě ptát: „Proč ti kluci nehrají nějakou divizi, když jsou tak dobří?“. Odpověď by byla však jednoduchá: „ Vždyť je nám dohromady skoro 500 let, je potřeba dát příležitost mladým.“ Tak těm mladým budeme držet pěsti a věříme, že v okresním přeboru nezklamou.
Ale teď zpátky k old boys. Je 1. září 2013, 1. a 2. kolo, skupina 3.A, teplota 21 °C, polojasno, ze severu foukal mírný vítr, ale bio předpověď hlásila stupeň 1 - mírnou zátěž, což pro nás bylo velmi příznivé, protože vyšší stupeň by nás kardiaky značně omezoval v rozjezdu. A že to byla jízda! A to nás na úvod soutěže čekaly ostřílené týmy Lamy a Storks. Opravdu těžký los. K zápasu jsme přistoupili zodpovědně, svědomitě jsme Berouska roz stříleli a Ája dal dokonce z voleje šibenici, což byla předzvěst velkých věcí. A také se velké věci děly. Rozhodčí na rozehrávku dali míč nám, a to těm Lamám neměli dělat. Na rozehrávce Peťa Havlín s Nečikem, 3 (slovy tři) nahrávky, střela na branku a usměvavý Nečik běží na naši půlku k nám ostatním, co jsme ještě nezaregistrovali, že už to začalo, se zdviženou pravicí – neuvěřitelné po prvních 5 (slovy pěti) vteřinách jsme vedli 0:1! Nu což, my už jsme v Nečikově podání něco podobného viděli, ale ty Lamy, ty nechápaly a stály tam jako ….. jako lamy. Tím se jim však nechci nějak vysmívat, to tak prostě bylo. Než se rozkoukaly, tak jim tam Nečik šoupl pár dalších. Všechny čtyři byly pěkné, ale z důvodu omezeného webového prostoru se zmíním jen o jednom, který bych připsal Ájovi (kdyby to šlo), protože právě on svým vířivým pohybem a tlakem na obranu soupeře (někdo by mohl říct, že to nebyl tlak, ale vztlak, protože když se takový parník pustí na vodu, tak tlačí jako Ája tlačil do té lamí obrany) způsobil, že si Nečikovu přihrávku na něho koply Lamy do své brány raději samy. Také pěkný gól. Do listiny střelců se však zapsal i Peťa Havlín a zapsal se famózně. Sám mezi třemi obránci: Dva poslal na párek skvělou stahovačkou, třetímu řekl „nezavazej“ klikou z levé na pravou, brankáře se zeptal „kam to chceš a když nic neříkal, tak mu udělal další kliku a uklidil to do prázdné! Skvělý zážitek! Bylo to tak krásné, že jsme přestali i hrát a Lamy se vzchopily. Dostali jsme se do nečekaných komplikací (ne že by nás to teda nějak stresovalo, to tedy ne), ale Berous podržel a obrana (jmenovitě bych vyzdvihl sebe, protože mě po zápase pochválil samotný náš kapitán) odvedla také pěknou práci. Konec zápasu, výsledek 3:5, střelci Nečas 4 a Havlín 1, a rychle na ruma, abychom byli připraveni na další špíl.
Teď přeskočím krátkou pasáž o soustředění v restauraci a přejdu na další zápas. Čekal nás Storks, žádný futsalový nováček. Opět jsme se soustředili hned na úvod zápasu a vyplatilo se. Tentokrát s Nečikem na rozehrávce Martin, 2 (slovy dvě) nahrávky a Martin sám před brankářem a opět 0:1. Když jsme dali gól v minulém zápase po pěti vteřinách, napsal jsem „neuvěřitelné“. Teď jsme dali gól po čtyřech vteřinách a já nevím, co mám napsat. Bylo to prostě nepopsatelné! Úžas náš a obdiv a rozčarování ostatních (včetně rozhodčích). Hraji futsal již od roku, kdy jmenovali kardinálem Vlka (to se může stát jedině v Česku), ale toto jsem ještě nezažil. Dva zápasy po sobě, a v obou dát gól ne v první minutě, ale v prvních pěti vteřinách. To je snad do nějaké knihy rekordů. Už se těším na příště! Neskromně napíši, že Storks pro nás nebyl soupeř. Příjemně jsme si zasportovali a výsledek 0:8 byl jen bonus navíc. Góly Nečik 2, Martin 2, Kuba 2, Pepa a já po jednom. Samé pěkné góly, opět měl být jeden přičten Ájovi, který zase donutil obránce dát si vlastního, a to, že jsem dal gól i já, a to patou, hovoří o úrovni soupeře vše.
Úvod sezóny bych zhodnotil slovy našeho kapitána: „Tato hra plně splnila moje očekávání“, prostě báječné nedělní dopoledne!
———
Zpět